Na 13. schůzi Senátu 22. října 2015 jako poslední bod jednání projednávali senátoři návrh zákona o registru smluv.
Rozprava na toto téma byla poměrně rozsáhlá a k návrhu se vyjádřili mnozí senátoři napříč politickým spektrem. Neziskových organizací se při projednávání svým rozborem situace zastala paní senátorka Miluše Horská.
Původní návrh zákona připravil poslanec Jan Farský již v prosinci r. 2013, v poslanecké sněmovně prošel postupně do 3. čtení a byl v jednotlivých výborech opatřen různými usneseními a pozměňovacími návrhy. V září 2015 byl postoupen k jednání Senátu, jako Senátní tisk č. 126(www.senat.cz)
Materiál byl před 13. schůzí Senátu P ČR projednáván v jednotlivých senátních výborech, přičemžVýbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přijal pozměňovací návrh jako usnesení č. 70 ze dne 21. října 2015, senátní tisk 126/3, kde v bodě 2 pozměňovacího návrhu v § 2 na konci odstavce 1 navrhoval tečku nahradit čárkou a doplnit písmeno o), které znělo: „o) spolek, ústav, nadace, nadační fond a obecně prospěšná společnost, které v předchozím rozpočtovém roce použily, obdržely nebo hospodařily či spravovaly finanční prostředky z veřejných rozpočtů v celkové výši nad 1 000 000 Kč“.
Paní senátorka Horská k tomuto znění uvedla, že touto úpravou by se stalo zveřejňování smluv nad 50 tisíc Kč bez DPH povinností nově i pro některé tzv. neziskové právnické osoby. Řekla, že„…hranice jednoho milionu byla zřejmě stanovena jako ochrana malých organizací typu místních spolků hasičů, skautských středisek, zahrádkářů, turistů apod. jako neopodstatněnou administrativou. V takovéto formě navrhoval úpravu již poslanec Foldyna při projednávání v Poslanecké sněmovně. Hranici stanovil na 2 miliony Kč.“ (Viz.: Pozměňovací návrh ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu k návrhu zákona o Registru smluv a o změně zákona č. 37/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 42), dostupné na:www.psp.cz)
Paní Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu, a mj. držitelka ceny Přístav 2014, aby upozornila na nesmyslnost uvalení povinnosti zveřejňování smluv na NNO, předložila návrh, aby i obchodní společnosti měly povinnost smlouvy zveřejňovat.
Uvedla dále, že pro neziskové právní formy není důvod je vyčleňovat a stavět pro ně speciální pravidla, neboť: „…přidělení dotace předcházejí podrobné žádosti, kde se náklady rozepisují podle požadavku donora do jednotlivých nákladových kategorií, někdy i několikráte podle různých rozpočtových pohledů. Stejně tak probíhá kontrola rozhodnutí o dotaci, stejně jako žádosti včetně příloh jsou již dnes na veřejně dostupných webových stránkách www.dotinfo.cz/. Zveřejňovací povinnost není na straně příjemce, ale na straně státu.
Naprostá většina dotací není příspěvkem na provoz neziskových organizací, ale na realizaci specifických projektů těchto organizací. Tyto projektové žádosti musí korespondovat s platnými resortními politikami. Podrobná studie je každoročně schvalována vládou pod názvem Rozbor financování nestátních neziskových organizací z veřejných rozpočtů, opět dostupné na vládních webových stránkách… (viz: www.vlada.cz a v dokumentu Hlavní oblasti státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím, na: www.vlada.cz
Hlavní oblasti státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím jsou tedy veřejně dostupné.“
Dále pak ve své řeči upozornila paní snátorka na technické problémy, které by se dotkly hlavně velkých spolků: „Dotace v řádech milionů jsou většinou vypláceny spolkům, které mají pobočné spolky – viz např. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Výsledky dotací podpořené projekty program č. 1 za rok 2015, opět dostupné na ministerských stránkách (viz:www.msmt.cz). Je to i příklad hasičů, skautů, turistů apod.
A teď možná překvapení. Dotace na pobočné spolky tzv. protéká kvůli usnadnění administrativy na resortech přes spolek hlavní. Pobočný spolek dobrovolných hasičů, jak předpokládal správně pan poslanec Foldyna, nedostane dotaci většinou vyšší než milion korun, jeho mateřský spolek ovšem ano. Zveřejňovací povinnost je tedy jasná. Hlavní spolek musí získat smlouvu, kterou uzavřel pobočný spolek a zveřejnit ji. Pravidlo, které mělo vyfiltrovat malé spolky a těm ulevit, naopak uvrhuje tyto většinou dobrovolnické skupiny do další povinnosti. Vedle toho větší spolek, který ale není pobočným spolkem, zveřejňovat vlastně nebude muset. Počet organizačních jednotek pobočných spolků lze sledovat ve veřejném rejstříku. A to už jsme tady, přátelé, schvalovali, že dnes už rejstřík není anonymní, ale pod jednotlivými organizacemi jsou konkrétní jména.
V případě Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska se jedná o tisíce až pět tisíc pobočných spolků. U Junáka jsou to stovky, ale přidejme k tomu sportovce, zahrádkáře. Jde o to, abyste jenom věděli, kdo se na vás ve vašich regionech obrátí a poděkuje nám, jak jsme tady byli papežštější než papež.“
Nakonec se senátoři rozhodli většinově povinnost neuvalit ani na NNO ani na obchodní společnosti. V tomto zůstali věrní sněmovní předloze.
Některé další úpravy, před kterými varoval i autor zákona Jan Farský, však podpořili. Otázkou tedy je, jak se k těmto úpravám postaví poslanci v poslanecké sněmovně, kam se zákon vrací.
Ať již to dopadne jakkoli, NNO se to nedotkne.
Zdroj: www.adam.cz