Kategorie:
Památky
Milevský klášter, veduta Jana Willenberga z roku 1601
Téhož léta co se to stalo, tj. Léta Páně 1187, já Jarloch přijal jsem místo toto a název opata, v němž až po dnes pracuji v mnohých protivenstvích a téměř žádném zdaru smilování Boží očekávaje.
(Letopis Jarlochův 1215 – 1222)
Těmito slovy dokládá Jarloch, první opat milevský, a pokračovatel Kosmovy kroniky, uvedení prvních premonstrátských řeholníků na založení, které připravoval již od roku 1184 Jiří z Milevska. Komunita synů sv. Norberta přichází ze Želiva a začínají se psát dějiny premonstrátského kláštera v Milevsku. Ten je nejstarším klášterem jižních Čech, a nese stopy od románského období přes gotiku až po jeho současnou podobu, která byla z velké části dotvořena v době barokní.
Rozmach kláštera a jeho úroveň dosvědčuje i skutečnost, že v polovině 13.stol. je bratřím svěřen patronát (paternita) nad dosud žijícím klášterem nedaleko Lince v Rakousku –Schläglem.
Roku 1420 husité klášter vypálili, ale premonstrátský duch nepohasl… Poslední opat Matyáš umírá roku 1596 jako soběslavský děkan. Avšak Strahovský opat Questenberk roku 1623 ustanovuje doksanského probošta Kryšpína Fuka titulárním milevským opatem. Milevský konvent byl roku 1683 obnoven, ale již jako převorství podřízené Strahovu. Roku 1785 Josef II. milevské převorství ruší a řeholníci zde zůstávají pouze v duchovní správě.
Padesátá léta 20. století zastavila na čas premonstrátský život v Milevsku, ovšem již v sedmdesátých létech se stal klášter centrem duchovní formace nových povolání pro strahovskou kanonii. Vše bylo tajné a následně zmrazeno v době „normalizace“.
Po listopadu 1989 se obnovuje komunita premonstrátů. Klášter Milevsko je nyní závislým domem Královské kanonie premonstrátů na Strahově.
Otevírací doba
