Jaké je průměrné chování českých žáků a studentů při výběru školy, či pracovní kariéry po základní či střední škole?
Dle analýzy výsledků dotazníkového šetření žáků základních a středních škol, kterou vydal NUV (Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků), poukazuje na typické chování vycházející ze šetření, které proběhlo na 40 základních školách a 20 středních školách v Praze, Plzeňském, Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Celkem se šetření zúčastnilo 1 655 žáků 9. ročníků základních škol a 935 žáků 3. a 4. ročníků středních škol.
Hlavním cílem provedeného šetření bylo zjistit, kdo a do jaké míry žáky základních a středních škol při jejich volbě další vzdělávací či pracovní dráhy ovlivňuje, kde žáci hledají informace a jak s informacemi, které naleznou, pracují. Současně hledali odpověď na otázku, zda kariérové poradenství poskytované žákům základních a středních škol plní očekávanou funkci a jak sami žáci tuto službu vnímají.
Z výzkumu mimo jiné vyplývá:
Otázku budoucnosti (co budou dělat po skončení základní školy) začínají žáci základních škol většinou řešit v osmém ročníku, přičemž dívky řeší svou budoucnost dříve než chlapci.
Svou budoucností se žáci středních škol začínají většinou zabývat v předposledním ročníku střední školy.
Vliv rodiny zejména rodičů na výběr vzdělávací či profesní dráhy je značný, a to jak u žáků základních škol, tak u žáků středních škol. Téměř všichni žáci základních škol řeší svoji budoucnost doma s rodiči, na střední škole je to více než 60 % žáků.
To, do jaké míry si děti s rodiči o své budoucnosti povídají, je závislé především na tom, zda děti navštěvují základní školu, či zda jsou již starší a vzdělávají se na střední škole.
Rady svých rodičů využívá přes 86 % žáků základních škol a 82 % žáků středních škol. Je zřejmé, že i de facto dospělé děti naslouchají radám svých rodičů.
Většina žáků základních a středních škol se domnívá, že při výběru své budoucí vzdělávací či profesní dráhy mají mít hlavní slovo oni sami. Nedomnívají se, že by za ně měli rozhodovat rodiče.
Jen malá část žáků základních i středních škol se identifikuje s povoláním svých rodičů – většina z nich chce dělat něco jiného než jejich rodiče.
Při rozhodování o další vzdělávací/profesní dráze se žáci jak základních, tak středních škol spoléhají nejvíce sami na sebe a na své rodiče. Do jisté míry se nechají ovlivnit i svými kamarády. Nejméně vlivu pak připisují institucializované formě poradenství, tedy školním psychologům či odborníkům na úřadě práce. Pomoc výchovného poradce byla ze všech institucializovaných forem kariérového poradenství vnímána jako nejúčinnější.
Při výběru střední školy je pro žáky základních škol důležité, aby získali práci, která je bude bavit, šli na školu, která je bude bavit, po absolvování střední školy získali dobře placené zaměstnání, šli na školu, kterou zvládnou dokončit, našli po škole dobré uplatnění a také aby šli na školu, kde budou studovat ve zvoleném oboru.
Žáci středních škol, kteří chtějí pokračovat ve vzdělávání, považují za důležité, aby po škole našli práci, která je bude bavit, studovali obor, který je bude bavit, studovali obor, který je připraví na práci, která je bude bavit, našli po škole dobře placené zaměstnání a studovali obor, který zvládnou dokončit.
Žáci středních škol, kteří již nechtějí pokračovat v dalším vzdělávání, se takto rozhodli zejména proto, že chtějí vydělávat peníze, chtějí se osamostatnit od rodičů, chtějí začít pracovat nebo chtějí cestovat.
Při svém rozhodování o tom, co dál po skončení školy, využívají žáci základních i středních škol zejména informace, které získají od rodiny, z internetu, ze školy, kam se hlásí, a také od kamarádů.
Část žáků základních i středních škol využívá v rámci rozhodovacího procesu pomoc odborníků, přičemž nejčastěji vyhledají pomoc některého z učitelů nebo školního poradce.
Celý obsah výzkumu a také jiné publikace vydané Národním ústavem pro vzdělávání najdete ke stažení ZDE.
Pokud si chcete udělat test o vhodném oboru a povolání najdete ho ZDE.
